Světový folklorní festival Côte d´ Azur 2024 aneb S písní na rtech tam a zase zpátky
Autor: Eva Hrnčířová
Od 2. do 6. 10 2024 jsem měla tu čest se zúčastnit Světového folklorního festivalu Côte d' Azur. Horácká muzika dostává různé nabídky a popravdě většinou váháme, než se rozhodneme na akci hrát. Tentokrát jsme se okamžitě jednomyslně vyjádřili, že na Azurovém pobřeží chceme zanechat své stopy spolu se žďárskými soubory lidové hudby Kamínkem a Studánkou.
Po asi roční přípravě 1. října ve 22.30 hod. nasedlo 39 členů naší výpravy do autobusu a vyrazilo směrem na jih. Bez problémů jsme naložili i netradiční zavazadla jako kroje, cimbál, kontrabas a třímetrovou májku. Sedmnáctihodinová cesta uběhla jako nic, když jsme během ní trénovali písně nejen na vystoupení. Muzikanti i tanečníci mají široký záběr jak hudebních nástrojů, tak žánrů. Tak do toho šlápni, ať vidíš kousek světa…. Skončili jsme, jasná zpráva... Ve středu 2. 10. v 16 hodin se jdeme ubytovat na hotel. Jsme okouzleni Azurovým pobřežím a okoušíme vlny Ligurského moře. Po večeři všichni pilně zkoušíme a jdeme brzy do hajan. Buona notte.
Ve čtvrtek 3. 10. se probouzíme do deštivého rána. Nastupujeme do autobusu spolu se členy portugalského folklorního souboru, kteří se stávají našimi každodenními společníky, a vyrážíme na exkurzi do francouzské parfumerie Fragonard. Bohatší o šarmantní vůně a chudší o pár eur pokračujeme okouzlující krajinou do Nice. Toto město si nás všechny získalo svou samozřejmou lehkostí a malebností, právem zařazenou do UNESCO. Učarovalo nám v dešti, větru i slunci svými chutěmi i vůněmi. Odtud pokračujeme do Monaka a Monte Carla. V tomto centru okázalého přepychu se my z Horácka přece jen necítíme jako doma, nicméně obzvláště mužské osazenstvo zájezdu je bere na milost díky přehlídce luxusních aut, jež známe pouze z internetu. Na zpáteční cestě vzdáváme hold řidičům, již serpentiny, kde se jezdí rallye Monte Carlo, s přehledem zvládají dálkovým autobusem. Naši Karel a Karel získávají přezdívku Loeb a Mäkinen.
V pátek 4. 10. začínají naše folklorní vystoupení. Dobře se na ně naladíme koupáním v moři při východu slunce. Přestože cestou na dvě přestavení v San Remu a Cannes strávíme opět valnou část dne v autobuse, získáváme nezapomenutelné zážitky a zkušenosti. Stali jsme se součástí roztančené ulice. Průvod pestrobarevných krojů dvanácti souborů z Belgie, Německa, Portugalska, Srbska, Litvy, Estonska, Slovenska a České republiky, tančící za zvuku hudby typické pro daný region, plynule přecházel ve vystoupení před palácem Ariston. S radostí jsme předvedli své choreografie a ocenili zejména naše mladé kolegy ze souboru Javorníček z Brna. Velkou radost nám udělala hudební fúze s portugalským souborem z Albufeiry. Když jsme tak stáli vedle sebe na ulici a naše skladby se překřikovaly, Horácká muzika se spontánně přidala k té portugalské.
Potvrdilo se tak, že hudba je nejjednodušším a nejkrásnějším dorozumívacím prostředkem. Jak už to tak bývá, velký dojem zanechaly naše soubory zcela neplánovaně, když nás déšť (nebo patron Žďáru sv. Jan Nepomucký?) zahnal dovnitř středověké budovy s nádhernou akustikou a my tam společně zahráli a zazpívali chorál Ó svatý Jene, pros za nás. To už se začala otvírat okna okolních domů a obyvatelé San Rema nevěřícně naslouchali… V nohách mám už tisíc mil, stopy déšť a vítr smyl… Autobus s doprovodem kytary nás po náročném dni veze na hotel a nám se unaveně klíží víčka.
V sobotu 5. 10. opět zanecháváme stopy v písku při ranním plavání za rozbřesku. Slunečné dopoledne patří zkouškám, abychom doladili všechny detaily. Odpoledne vyrážíme na vyvrcholení celého festivalu – roztančený průvod k radnici v Diano Marina, recepce se starostou městečka, vystoupení před radnicí a následně na pódiu na pobřeží. Radostnou atmosféru nezkazí ani bouřka, při níž vystupují tři poslední soubory včetně nás. Pak už jen předávání ocenění a vyhlášení vítěze přehlídky hlavním srbským organizátorem. Překvapivě vítězí soubor ze Srbska! My pokračujeme v euforii a družbě s nadšeným brněnským Javorníčkem až do pozdních, vlastně brzkých hodin…
"Hudba není v notách, ale v tichu mezi nimi." Tento citát Wolfganga Amadea Mozarta lze vztáhnout také na naše zážitky z celé akce. Kromě výše popsaného toho v nás rezonuje ještě moc, to si však s dovolením necháme pro sebe.
V neděli 6. 10. v 9 hodin ráno naposledy vystupujeme po schůdkách do autobusu. Veď mě dál, cesto má…. Pověz mně, má milá panenko, která je stezička k vám? Jedna je stezička přes hory a druhá je přes Dunaj…. Ráno ve 3:30 ve Žďáře opouštíme náš silniční koráb unavení, leč šťastní. Vypilovali jsme dohromady několik zajímavých programů, obohatili se o nová přátelství a hudební inspirace a získali mnoho cenných zkušeností. Do našich deníčků do kolonky Má zamilovaná místa přibude jistě Azurové pobřeží. Moc děkujeme všem, kdo nám tuto akci umožnili – organizátorům za pozvání, firmě ZDAR a jejím řidičům za profesionální dopravu, Pavlovi Černému za fotodokumentaci, našim sponzorům a v neposlední řadě našim nejbližším, že nás byli ochotni postrádat.
Jsem velmi vděčná za každého člena naší výpravy. Společně jsme vytvořili pestrou mozaiku jednoho krásného příběhu. Věřím, že to nebyla poslední kapitola, a moc se těším na pokračování knihy s názvem Žďárský folklor, jehož snad budu moci být i nadále součástí.
Eva Hrnčířová, 14. 10.2024