Na Žďársku žije cimbalistka?

Muzikanti na malých městech o sobě vědí. A když se rozkřikne, že nedaleko města bydlí cimbalistka, musí se prostě sehnat cimbál. Přesně takhle uvažovali členové Horácké muziky ze Žďáru nad Sázavou. Sehnali ho v říjnu v cikánské osadě nedaleko Trnavy. V Dobrém dopoledni o tom vyprávěl primáš Horácké muziky Milan Novák. 

Objevili inzerát, ve kterém slovenský muzikant prodával cimbál, a rozhodli se jednat. "Pán nám řekl, že má frontu lidí, co to chtějí. Řekli jsme, že tu frontu předběhneme, a kolik že nás to bude stát a zjistili jsme, že se pán takového handlu nebojí. Druhý den jsme s basistou Markem vyrazili k Trnavě a přivezli si cimbál."

Všichni prožívali, že ten cimbál odchází

"Byl to Cikán s velkým C a byl to muzikant. Když jsme podle navigace dorazili do středu cikánské osady, sbírali jsme odvahu vůbec z toho auta vystoupit. Počáteční šok vystřídala pohoda, pán byl úžasný, s velkým srdcem, pozval nás domů, zahrál nám na cimbál. Bylo vidět, že ho má rád, všichni prožívali, že ten cimbál odchází. Měli jsme z toho pak divný pocit, ale pak jsme si řekli, že teď potřebuje peníze. A uklidňovali jsme se, že si časem pořídí další," vypráví příběh cimbálu Horácké muziky její primáš Milan Novák.

Milan Novák dětství strávil v severních Čechách, na základní školu chodil v Chomutově, tam se učil hrát i na housle, gymnázium navštěvoval v Litvínově. "V době, kdy jsem se na housle chtěl vykašlat, jsem se náhodou dostal k folklornímu souboru Krušnohor, který neměl svou muziku. Byly tam akordeonistky a vznikala tam muzika. Vznikalo něco nového a to mě motivovalo. Dostal jsem se k tomu, že jsem to měl na svědomí a byl jsem primáš. Dokonce jsme měli dudy, byli jsme dudácká muzika."

Manželka měla hlubší kořínek než já, proto jsme na Vysočině

Krušnohoří podle Nováka vlastně ani nemá svou folklorní oblast pojmenovanou. "Té se říká, pokud se nepletu, rozšířené Karlovarsko." Na vysoké škole působil v Hanácké muzice Litovel. "To, co jsme hráli v Krušnohoru, převážně z Plzeňska, ta muzika je klidná, jsou to polky, valčíky a stejné to je na té Hané. Dlouho trvalo, než jsme se oblékli do krojů. Se stylem hraní problém nebyl, musel jsem se naučit nové písničky, jejich tempa, rytmizaci."

K Horácké muzice a na Vysočinu se dostal díky manželce, která z tohoto kraje pochází. "Potkali jsme se v Olomouci na studiích a po určité době, co jsme bydleli na Hané, jsme se rozhodli, že se přestěhujeme na Vysočinu, protože manželka asi měla ten kořínek hlubší, než já," vyprávěl primáš Horácké muziky Milan Novák.

Prioritní cíl muzikantů a tanečníků je šířit radost

Jako primáš Horácké muziky působí od roku 2014. "Možná by mě odborníci pokárali, že k folkloru přistupuji freestylově. Snažím se tím stylem moc nezaobírat, protože prioritní cíl muzikantů a tanečníků je šířit radost," usmívá Milan Novák a dodává, že horácký folklor je pestrý. "Je to obrovský region, kde jsou vlivy z jižních Čech, z jižní Moravy, z Hané. Můžeme si dovolit zajímavější rytmické věci. Svým způsobem může být horácký folklor temperamentnější než ten z Hané či Krušnohoří," uvažuje Milan Novák.

Horácká muzika původně vznikla jako doprovodná kapela pro folklorní soubor Studánka. Příští rok oslaví čtvrtstoletí. "Dnes nás je osm, na zkoušky se scházíme v pátek, a když máme příležitost, tak hrajeme, jednou dvakrát do měsíce. Buď k tanci, nebo k poslechu nebo jako doprovodná muzika pro folklorní soubory Studánka Kamínek, Rozmarýnek, Bystřinka ve Žďáře nad Sázavou."