Horácká muzika žije regionálním folklorem už bezmála tři desetiletí
Žďár nad Sázavou - Dnes už několikátá generace muzikantů se věnuje hraní ve folklorní Horácké muzice. "Horácká muzika ve Ždáře existuje už pětadvacet let," přibližuje Milan Novák, vedoucí Horácké. muziky.
Kapela, jež obstarávala hudební "kulisu" při tanečních vystoupeních folklorních souborů a "jen" s písničkami prakticky nevystupovala, v posledních letech stále více samostatně koncertuje. "Chceme posluchačům horácké písničky víc připomínat, aby si je třeba pak začali sami zpívat," říká další člen kapely, také houslista, Stanislav Růžička. Jak muzikanti dodávají, Žďársko má krásných lidových písniček spoustu, a stojí za to je znovu "objevit" a zapamatovat si je.
Zakladatelem Horácké muziky byl ve Žďáře nad Sázavou Josef Hora, zvaný též Adžik, dnes čtyřiaosmdesátiletý. "Je to velice významný folklorista. Žil na Moravě a hrál se špičkovými moravskými soubory. V důchodovém věku potom začal jezdit na Žďársko, konkrétně na Veselíčko, viděl, že tady pro folklor existuje prostor, a tak se do toho Horácka pustil," popisuje začátky Horácké muziky Stanislav Růžička.
"Josef Hora udělal obrovskou věc, vydal největší sbírku horáckých písní tady vůbec, vyšla už několikrát. Je to skutečně velmi fundovaná kniha stovek písní z Horácka, sesbíraných Horou nebo z pramenů, které on našel," vypráví Růžička.
Připomíná také další významnou osobnost vysočinského folkloru Mílu Brtníka. "Hodně se věnoval folkloru na Jihlavsku, vytvořil třeba soubor Vysočan," zmiňuje.
Podle Růžičky právě Hora a Brtník dostali na Vysočině folklor více do povědomí. Oba jsou navíc skvělí muzikanti, kteří dokážou ty "posbírané" věci upravit. "My si dnes můžeme spoustu věcí vytvořit sami, ale zároveň máme kam sáhnout, protože jich je spousta díky nim už hotových," říká Stanislav Růžička, který je v Horácké muzice takzvaným tercášem hraje druhé housle. Jak sám říká, folklor si ho našel až v hodně pozdním věku. "Jsem v kapele nejstarší, dělal jsem muziku swingovou, bigbít, prostě všelijakou, jenom ne folklor," usmívá se. V Horácké muzice hraje tři roky.
Zatímco na Jihlavsku vidí více německých vlivů, Žďársko (a zvlášt jeho oblast severně od Žďáru, tedy Novoměstsko), vnímá jako region velice svébytný s typicky horáckou lidovou zemitostí. "Folklor tu měl vždy dobré postavení, jen bylo potřeba ho rozvíjet. Byl ale ve vesnicích kolem, ve Ždáře se začal znovu probouzet až tak zhruba před třiceti roky. V padesátých letech tady žilo několik tisíc obyvatel. Začal se stavět Ždas a lidé, co sem přišli, si přinesli 'svůj folklor' odjinud," připomíná Růžička.
Vedoucí Horácké muziky Milan Novák žije na Žďársku deset let, přistěhoval se sem s manželkou, jež odtud pochází. Je folklorista, působil třeba v souborech Krušnohor v Chomutově nebo Hanačka v Litovli.
V Chomutově se učil hrát na housle. "Narodil jsem se na Hané, několikrát jsme se stěhovali. Nejdelší čas jsem strávil v Chomutově, kde působil soubor Krušnohor, a tam jsem se asi ve třinácti letech k folkloru jako takovému dostal. Sháněli muziku, aby měli tanečníci na co tancovat, a já se dostal do té první verze, kdy 'dospěláci' dávali soubor dohromady. Já jako děcko jsem to odkoukával, a pak když to začalo fungovat, dospělí se vydali vlastní cestou a já jsem se asi v sedmnácti letech stal primášem v Krušnohoru," popisuje Milan Novák.
Jak doplňuje, Horácko je "jiné" v tom, že je to obrovský region, kde se míchá hodně různých hudebních vlivů. "Byly tady i takové 'německé ostrovy', najdou se motivy brněnské i jihočeské či hanácké. Pokud to tedy mohu posoudit, i když to možná nebude stoprocentně objektivní, je Horácko hodně pestré, a to je fajn," říká.
V roce 2010 pak sháněli muzikanty pro spolupráci s folklorními soubory ve Ždáře. "Pro mě tím začal už známý příběh. Neměl jsem čas se nějak aktivněji zapojovat, měli jsme malé děti, chtěl jsem se účastnit spíš okrajově. Ale nakonec se vše vyvinulo tak, že jsem primášem Horácké muziky," usmívá se Novák.
Horácká muzika ve Žďáře úzce spolupracuje s folklorním souborem Studánka a dětskými soubory Bystřinka a Kamínek. "Pracovat s dětmi je důležité, jen tady trochu chybí takový ten 'dorost', ale i to je role pro Horáckou muziku aby folklor lidem zpopularizovala," poznamenává Stanislav Růžička.
Samostatně jako hudební těleso vystupuje Horácká muzika několik posledních let. "Hrávalo se se soubory, což je pochopitelné, protože to k sobě patří tanečníci v krojích nemohou tancovat jen tak. Ale samotná muzika a písničky, to se dříve příliš nerealizovalo, až s příchodem Milana, který v tom udělal kus práce. Podobně jako Josef Hora se mohl na kapelu podívat trochu s odstupem, začal vnímat, že by to bylo potřeba. A i ti muzikanti, kteří v kapele hrají, jsou tak dobří, že už jim nestačilo hrát 'jenom' jako doprovod. Cítili, že je potřeba tu muziku prezentovat i jinou formou, koncertně, a naučit lidi znovu zpívat," vysvětluje tercáš Růžička. "A skutečně se tady lidé, nejen ve městě, ale i v okolí, ty písničky zpívat učí. To je například pro mě největší satisfakce," dodává ke snaze dostat horácké písničky víc do povědomí posluchačů.
Koncerty Horácké muziky jsou postavené na zpěvu. Musejí mít ale i dramaturgii, jež diváky zaujme. "Když chcete lidi přivést k folkloru, musíte jim ukázat, že má cenu se o něj zajímat, na koncertě jim k tomu musíte i něco říct, navázat bezprostřední kontakt, musí je to bavit. Běžně na koncertech rozdáváme zpěvníky, takové jednoduché. Je v nich osm deset písniček a lidé je tam s námi začínají zpívat. Zpěvníky si pak odnášejí domů," popisuje Růžička.
Horácká muzika také přibrala cimbál, na který tam hraje cimbálistka z Břeclavi Eva Hrnčířová. "Pro někoho to může být nepochopitelné, proč cimbál na Horácku. Ale až do konce 19. století to byl nástroj, na který se hrálo běžně. Navíc na Horácku se jako na křižovatce slévají různé vlivy, včetně těch moravských či slováckých... a k tomu cimbál patří. Ono to posluchače zase přivede zpátky znají osvědčené moravské písničky, ale když jim ukážete, že stejně kvalitní jsou i na Horácku, začne to fungovat. Najednou pak už nepotřebují Vínečko bílé, ale zazpívají si třeba Pod Žákovou horou," doplňuje Stanislav Růžička.
Horácká muzika teď chystá své první CD. "Zpěvníky už máme, CD je náš další cíl. Ale neuspěcháváme to. Písničky připravujeme pečlivě, aby lidé, až si je poslechnou, hned pochopili, že jsou dobré. To je to, oč nám jde, ne o sebeprezentaci. Když Hora ty písničky sesbíral, tak my je teď musíme nahrát a dát je dál," zmiňuje Stanislav Růžička.
Horácká muzika má v plném obsazení osm hudebníků. Její koncert dnes už ve Žďáře nad Sázavou bez problémů naplní třeba Batyskaf, kulturní klub pro alternativní muziku. "To jsme si ještě před pár lety nedovedli představit," připomíná Stanislav Růžička.
Horácká muzika
V plném obsazení má osm členů:
primáš Milan Novák
terc (2. housle) Stanislav Růžička
basa Marek Mrkos
zpěv Pavel Schmidt
kontry (doprovod) Ilona Mužátková, Michaela Ždánská
klarinet Radek Moravec
cimbál Eva Hrnčířová
Před čtvrtstoletím kapelu ve Žďáře založil moravský folklorista Josef Hora, zvaný Adžik. Muzikanti si ho váží a mají spolu stále velmi dobrý vztah. Muzikanti k tomu říkají: "Dokáže naši práci s odstupem posoudit. Je velmi pozitivní, když vás někdo jako on, komu věříte, ocení. Pak víte, že to, co děláte, má smysl."
A na čem kapela stojí? Na primášovi, rytmice (čili kontrách) a base. "To jsou tři pilíře, bez kterých to nejde. Ostatní je bonus, i když si to už dnes třeba bez klarinetu nedokážu představit," dodává primáš Milan Novák.
Autor: Martina Lorencová
Zdroj: Žďárský deník